V. Kapitola 2/2

25. prosince 2007 v 21:08 | Kájja |  Cesta do temné budoucnosti
A tady je zbyteček :D
"Přesnost" řekla jsem Buclaté dámě heslo a ta nás s ochotou pustila do společenské síně, kde jsme si lehli na pohovku u Pobertů.
"Už máte úkol?" zeptal se mile Potter.
"Jo" řekla jsem líně.
"Prosím?!"
"Ne"
"Prosím" tak co se dalo dělat, podala jsem mu ho a on s radostí opisoval.
"Jdu se ještě na chvilku projít ven, potřebuju si vyčistit hlavu" zamávala jsem ostatním.
"Vždyť je tma,..." dělala si starosti Lily "... je zakázáno chodit ven"
"Jsem primuska Lil..."
"Jo to je pravda ještě jsem si nestihla zvyknout." a taky mi zamávala.
Procházela jsem se za svitu nádherného měsíce, všude se třpytil sníh pod tou září a od Temného lesa ke mně dorážela černota a strach. Ale já jsem strach neměla, protože jsem byla na takové procházky zvyklá. Často jsem se procházela v noci.
Přemýšlela jsem o škole a kamarádech a stále jsem si připomínala, že tento rok je poslední.
"Slyšel jsem jak si dovoluješ na Carol," zaslechla jsem za zády ledový a děsivý hlas.
"Říkala že ti to všechno řekne" otočila jsem se na Malfoye.
"A tys ji sjela, že si na tebe netroufne sama"
"Neříkej že to není pravda"
"Tak aby bylo jasno, na ni si nebudeš dovolovat a už vůbec ji urážet, jasný?"
"Já ji neurážím"
"Jasný?!"
"Já ji neurážím!" zopakovala jsem mu znovu.
"Tak ty se chceš hádat?"
"Ne to fakt nechci jenom ti říkám jak to je, ale jak koukám, tak ty si nedáš říct. Prostě věříš svý holce."
"Ještě abych věřil tobě"
"A proč ne?"
"Drž už hubu!"
"Já bych ji držela, kdyby už jsi odešel"
"Vadí ti moje přítomnost?"
"Není mi příjemná"
"Tak si začni zvykat holčičko"
"Na co?"
"Na to že nebudeš tak drzá a budeš poslouchat co ti pán říká"
"A kdo má být pán?" smála jsem se mu do očí. Vypadal fakt dost hrozně ve tmě a musím přiznat, že jsem se ho bála, ale snažila jsem se nedát nic na jevo a jak vypadalo docela se mi to dařilo.
"No přece já, to ti nedošlo?" a já jsem se rozchechtala na celé kolo.
"Asi budu muset na tebe vyslat nějakou kletbu, a jsi se zklidnila."
"Já jsem úplně klidná"
"Expeliarmus" vykřikl a já naštěstí rychle uhla a kouzlo proletělo kolem mě.
"Expeliarmus" vykřikl znovu a já už nestačila uhnout. Odhodilo mi to na zeď hradu, ale stále jsem vnímala.
"Petricificis totalus" a já jen cítila lana kolem mě, která mi mačkala, že jsem nemohla dýchat.
"Mdloby na tebe" a už nic jsem neslyšela a nic jsem nevnímala.
Probudila jsem se asi za pět minut. Na mdloby je to docela rychle buzení. Teda ne že bych byla fit, jenom jsem vnímala.
"Ty svině, ty hajzle!! Ještě jednou něco takového provedeš a přísahám, že tě zabiju!!"
"Nech mi, prosím"
"Expeliarmus"
"Impedimenta"
"Jsi v pořádku? Nii, vzbuď se, prosím. Prosím zbuď se." pohladil mi po tváři a pevně k sobě přitiskl. "Řekni něco, prosím. Nio!"
"Bolí mi hlava" vysoukala jsem ze sebe.
"To ti věřím. Byla to fakt rána." usmál se "Doufám, že budeš v pořádku"
"Já taky" a pokusila jsem se taky o úsměv, ale nepovedlo se...
"Odnesu tě na ošetřovnu"
"Ne, budeš mít průšvih."
"A proč?"
"Je už po večerce"
"Já jsem primus"
"Co? Kdo jsi?"
"Jsi mi nepoznala? Jsem Sirius."
"Jaký Sirius?"
"Black!"
"Jaký Black?"
"Sirius Black"
"Jo ahá" zachraptila jsem"Sirísek!"
"Ne Sirísek, Sirius."
"Ne jsi Sirísek."
"Ty jsi opilá? Co všechno víš?"
"Jenom to, že nechci na ošetřovnu" a zase jsem usnula.
Asi za deset minut jsem se zase probudila, ale to už jsme byli v hradu a Sirius mi nesl v náručí. Otevřel nějaký dveře, které jsem ta nikdy neviděla a položil ve velké místnosti na pohovku.
Jemně mi vyčistil rány.
"Mám štěstí, že jsi tam přišel..."
"No to jo" zasmál se na mě. To už jsem naštěstí byla v plném vědomí. Chytila jsem ho za ruku, podívala se mu do očí a...
"Děkuju. Děkuju moc."
"Prosím, ale mohl jsem doběhnout dřív..."
"Blázníš? Já jsem ti vůbec vděčná, že jsi tam byl." a stále jsem se mu koukala do očí. Zvedl ruku, jemně mi pohladil po tváři a jeho ruka zůstala na mým krku. Začaly se až nebezpečně přibližovat jeho rty k těm mým a já mu stále koukala do očí a on mi pohled oplácel. Pevně mi sevřel v náručí a začal mi vášnivě líbat. Jeho polibky byly tak jemné, horké a tak energické. Začal si hrát s mým jazykem. Byl to snad ten nejhezčí polibek.
Jemně se ke mně přitulil a oba jsme usnuli na pohovce v Komnatě nejvyšší potřeby.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byla jsem tu / Byl jsem tu...

Ano byla jsem tu...:D 96.9% (127)
Ano byl jsem tu...:D 3.1% (4)

Komentáře

1 markki markki | 25. prosince 2007 v 21:23 | Reagovat

jéééé!!:))to bylo nádherný!!ale ta carol je pěkná mrcha, když to naprášila malfoyovi!!ale vážně to bylo mooooooc hezoučký!!:))

2 Kájja Kájja | 25. prosince 2007 v 21:28 | Reagovat

děkuju :D

3 koki koki | 25. prosince 2007 v 22:55 | Reagovat

Supr...

4 alex alex | E-mail | Web | 27. prosince 2007 v 19:35 | Reagovat

Prostě skvělý, jdu na další kapitolu.

5 Lucííík999 Lucííík999 | Web | 27. prosince 2007 v 20:29 | Reagovat

ahaaaaa......krásné...ten konec byl úžasný...úplně jsem se u toho zasnila...no a teď k té hnusnější části....ten Malfoy je vážně parchant...zasloužil by nakopat do...no myslím že víte kam..:D:D:Djdu na dalšíííí..:-)

6 Lina Lina | E-mail | Web | 4. ledna 2008 v 8:49 | Reagovat

Pekná kapitolovka =)

7 luckily luckily | Web | 20. března 2008 v 17:09 | Reagovat

no fííííha....:) uplně nádherné...:))) a ten konec, paráda..:))

8 Emma Emma | E-mail | Web | 19. července 2009 v 17:05 | Reagovat

kretén Malfoy-Malfoyovi se holt už nezmění

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama