XV. Kapitola 1/3

21. ledna 2008 v 17:21 | Carrol |  Cesta do temné budoucnosti
Ahojky, lidiššky!!!
Po dlouhé době další kapitolka k Cestě. Trošku jsem to protáhla, tak jsem to rozdělila na tři části... Snad to tak bude napínavější. Ta první je kraťoučká, protože jak říkám, chtěla jsem to napnout...:D...
Možná zase zklamu Alex. Já tam ty bitky prostě dát musím. No a myslim, že zklamu tak polovinu ostatních... No ono uvidíte za chvíli sami :D...
Na tutu kapitolku jsem se strašně těšila. Kvůli Siriusovi. No až si to přečtete asi mě ukamenujete... No já už nebudu předbíhat... :D
Takže jako vždy prosím o komentíky... Ať vím jak se vám to líbilo :))
Děkuju Carr....

No takže se blížil první famfrpálový zápas a James se pořád těšil jako malý dítě. Lily pořád básnila jak je skvělý a jak mohla být tak blbá, že mu nedala šanci dříve a že si nevšimla jak je milý. Z těch jejích keců už mi pomalu praskaly nervy, ale pořád jsem si říkala, že je zamilovaná a, že jí to nebudu kazit. Remus s April se taky jenom rozplývají jak je ten druhý skvělý...
Takže se všichni mají dobře jenom já ne, protože mi za deset minut začíná první doučování se Siriusem. Sraz jsme měli před obrazem Buclaté dámy. Akorát jsem procházela kolem Malfoye s Carol. Jenom se na mě zašklebila a já běžela dál, jo už jsem běžela, protože jsem chtěla mít tutu dvojici za sebou.
Docela jsem se divila, protože Malfoy vypadal pořád hrozně... Měl na obličeji jizvy a na rukou modřiny. Je divný, že mu to ještě nezmizelo, vždyť je to už asi čtyři měsíce co ho Sirius zmlátil. Ale nechala jsem to být a běžela k Buclaté dámě, kde už stál Sirius.
"Ahoj!" křičel už z dálky.
"Čau." pozdravila jsem ho když jsem k němu došla.
"Přemýšlel jsem, kde bych tě mohl učit..." táhl mě dlouhou chodbou za rameno "nakonec mi napadla Komnata nejvyšší potřeby." jo to už jsem někde slyšela.
"Komnata..." mumlala jsem si pro sebe a přemýšlela kde už jsem to slyšela.
"To je tam jak jsem tě ošetřoval"
"Jo už vím..." vzpomněla jsem si na místnost, o které nikdo neví, teda až na pár výjimek, do kterých
jako vždy patřili i Poberti.
Najednou se před námi objevili ty známé dveře... Vešli jsme dovnitř... Vypadalo to tu trošku jinak.
"Přizpůsobilo se to tu na doučování..." vysvětlil Siri, když viděl můj překvapený obličej.
"Jo tak to je šikovný" zazubila jsem se a oba jsme si sedli na pohovku.
"Tak co neumíš?" zeptal se.
"To nevim." inteligentně jsem mu odpověděla.
"Co? Ty nevíš co neumíš?" smál se Siri.
"Přesně tak."
"Tak začneme od začátku." skočili jsme na nožky a každý šel na druhý konec místnosti.
"Nejdřív zkusíme Expeliarmus. Připrav si hůlku a zkus mě odzbrojit." vysvětlil.
"Expeliarmus." vyjela mu hůlka z ruky. Zkusila jsem si to ještě třikrát a potom na mě házel on kletbu a já ji rušila.
"Expeliarmus"
"Protego" zrušila jsem mu ji.
"Hele zatím dobrý, nejsi úplně beznadějný případ." vysmíval se mi.
"Já nikdy nebyla beznadějný případ." hádala jsem se s nim.
"Jasně... Tak teďko zkusíme všechno dohromady, jo?"
"Jak všechno dohromady?" nechápala jsem.
"No takovou malou bitku jenom s Expeliarmus"
"No tak jo, ale budeš jemný jasný?"
"Já jsem vždycky jenmý." smál se, ale to už na mě vylítla první kletba a já ji jen tak tak stihla odrazit.
"Expeliarmus!" zkusila jsem štěstí, ale on je moc hbitý a lehounce se mé kletbě vyhnul.
"Expeliarmus!" zakřičel znovu a já odlítla někam ke krbu a spadlo na mě pár obrazů a skříň.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 maggie maggie | Web | 21. ledna 2008 v 19:56 | Reagovat

super!!:Dskříň, jo?:D:Dtak to je gól!!:D

2 alex alex | E-mail | Web | 22. ledna 2008 v 12:08 | Reagovat

Dobrý,se divím, že ji neodzbrojil pohledem:+)

3 luckily luckily | Web | 20. března 2008 v 18:31 | Reagovat

:)))) tak to jo no...:) husé...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama