I. Kapitola

22. února 2008 v 23:33 | Carroline |  Za slzami naděje
Ahojky, takže třetí povídka. Je tu proto, protože se Cesta blíží ke konci a chci jí nějakou nahradit. Takže snad se vám bude líbit aspoň jako ta Cesta, nebo víc :D
Určitě hlásněte i v anketce. Můžete se kouknout na rozcestník je tam napovězeno víc než je v této kapče. No a máte tam nějaký ten obrázek k tomu:D
Takže příjemné čtení a KOMENTÍKY!!! Ať vím, jestli se mám jít s tutou povídkou zahrabat nebo je OK...
A chtěla bych jí věnovat Maggie, která mi hodně pomohla s vymýšlením jména a takových maličkostí :D
Díky moc
Carrol

Tolik lidí. Proč je tu vždycky tolik lidí? Opakovala si pořád dokola černovlasá dívka s perleťovou pletí a nebesky modrými oči. Na sobě měla větší džínové kalhoty, které ji padali z boků, našly se tam i díry na kolenou a taky je táhla po zemi. Jen pásek ji zachraňoval před nemravností. K tomu ji ladilo černé tílko. Bylo jen na ramena a tedy ruce zůstaly odhalené. Musela ji být zima, protože pršelo. Ale jí to nevadilo. Milovala déšť. Když pršelo, chodila se procházet ven. Klidně jen v tílku. Prostě je jedinečná a to většinu kluků přitahovalo.
Kapky jí padaly po tvářích a dále po odhalených ramenech. Jemně jí rozmazávali tlusté, černé, oční linky. Ale to jí jen přidávalo na kráse. Byla opravdu krásná. Každá dívka by jí mohla závidět. Ale jí to bylo jedno. Nebyla žádná barbie, byla to tichá dívka. Moc se neukazovala, ale přesto se jí každý bál.
Prváci ji uhýbali z cesty. Viděli ji poprvé a už z ní měli respekt. Ostatní ročníky ji taky radši mizeli z očí. Jen ten její ročník jí byl rovný.
Konečně se protlačila přes všechny ty lidi a rychle naskočila se svými kufry do Bradavického expresu. Čekal ji poslední rok na její milované škole. Byl to její pravý domov. Rodina ji dávno zavrhla. Zůstali ji jen kamarádi. Neměla jich moc, ale tím si jich vích vážila. Bylo to její poslední co měla. A teď s nimi bude jen poslední rok a potom... Všechno si rozmyslí během roku. Přece rok je ještě dlouhá doba.
Procházela kolem přeplněných kupé, z kterých se ozývali bojácné hlasy. Opravdu se ji báli. Ale proč? Možná je na povrchu drsná a neúprosná. Nosí tmavější oblečení, ale vždyť ve uvnitř je jiná. Je hodná, laskavá a proč to nikdo nevidí. Všichni ji odsuzují podle zevnějšku. Nikdo ji nedal prostor se ukázat jaká opravdu je. Nikdo ji nevěří, když řekne: To je hezký. To se mi líbí. Proč jí sakra nikdo nevěří? Oni si myslí, že nemá cit. Že nemůže milovat. Ale jedině ona ví jak to je. Ona může milovat. Umí to. Jako každý jiný. A taky že ona miluje, ale je to jen její tajemství. Kdyby to někomu řekla tak se jí vysmějí. Dokonce i její nejlepší kamarádka a to je co říct. Nikomu se nikdy nesvěřila se svými city. Všechno v sobě už ty roky drží. Někdy má pocit, že už praskne. Že už to nikomu říct musí. Ale komu?
Vlastně ji ten prostor, prostor ukázat jaká opravdu je, dal jen jediný člověk. Její nejlepší kamarád. Byla si jistá, že to je její opravdový kamarád. Ten jediný ví, že je hodná. Že i přes tu její tvrdou slupkou cítí lásku. Už od praváku je její rodina. Vždycky mu všechno řekla, ale nikdy s ním nemluvila o tom, koho miluje.
Konečně se doplazila se svými kufry ke kupé, kde seděli její ostatní kamarádi. Musela se usmát, když je viděla. Úsměv se u ní jen tak neviděl. Nebyla takový tip, že se smála každý kravině. Smála se jen tehdy, kdy ji něco přišlo opravdu vtipné. Bohužel v té společnosti, do které zapadala, se vtipy jen tak nestávaly. Přála si být v jiné společnosti, ale co s tím mohla dělat. Už se před několika lety rozhodlo, jaká bude její cesta a ona se s ní po dlouhé době smířila. Jiné to prostě nebude.
Kamarádi zase po dvou měsících. Konečně je zase doma. Už se natahovala na páčku dveří a chtěla se s nimi přivítat, ale...
"Keys!" ozval se za ní radostný křik. Otočila se. Stál tam ten její kamarád. Tomu, který ji znal jako svoje boty.
Stál tam světlovlasí chlapec. No chlapec to zrovna nebyl. Už to je pořádný kus chlapa. Měl velice svalnatou postavu a jako vždy byl skvěle oblečený. Měl taky džíny. Taky trošku větší a taky mu to tak slušelo. Dlouhé černé tričko a přes to měl ještě tmavě šedivou rozepnutou kostkovanou košili. Na krku mu vyselo pár stříbrných řetízků.
Když ho dívka zpozorovala hned ho objala a on ji taky pevně přitiskl na svém těle. Musela být na špičkách, aby na něj dosáhla. Ne že by byl chlapec nějak vysoký, ale spíš Keys byla malinká.
"Já tě tak ráda vidím, Reme" mrkla na něj, když se od sebe konečně odpoutali. Jedině v jeho přítomnosti se chovala přirozeně. Všichni si mysleli, že se přetvařuje, ale bylo to naopak.
Ano, přetvařuje se. Musí se přetvařovat, když je ve společnosti jejích ostatních kamarádů, jinak by nepřežila. Ale když je s Remusem, je to ta milá holka, která je opravdu v jejím srdci.
"Já tě taky rád vidím. Jaké byly prázdniny?" vzal ji kolem ramen.
"Hrůza. Znáš to. A ty?" sklonila zrak k zemi, při vzpomínce na své prožitky z prázdnin.
"Jo dobrý. Ale strašně jsem se těšil na kluky. Celé prázdniny jsme se neviděli. Už mi ty školní tresty začínaly chybět. Ale nejvíc jsem se těšil na tebe"
"To je od tebe hezký" usmála se vděčně Keys na svého kamaráda.
"No kámo, kde to vězí?" ozvalo se za nimi. Black. Zrovna neměla náladu se s ním pustit do hádky, která u nich byla na denním pořádku. Hádali se snad pětkrát denně a to bylo ještě v pohodě. Nenáviděla ho z celé své duše a on nenáviděl ji.
"Jo Siriusi, už jdu" odpověděl mu se vzdychnutím Remus. "Půjdu, ale ještě se tu dneska ve vlaku potkáme. Musíš mi vyprávět" pohladil ji po rameni a Keys kývla.
Otočil se a odcházel za skupinkou kluků, jeho kamarádů. Ona se taky otočila a naopak si to namířila ke kupé, kde už jí drželi místo. Nasadila kamenný výraz jako správná Zmijozelačka a otevřela dveře.
"Zdary Keyshi" objala ji nejlepší kamarádka.
"Ahoj Bello" odpověděla ji.
"Jak je?" otočil se na ni další z kamarádů.
"Fain, Luciusi. Jak ty?"
"Jo v pohodě" zazubil se svalnatý kluk s dlouhou blonďatou hřívou.
"A vy?" otočila se na další členy její party.
"Jako vždycky" dostalo se jí odpovědi od černovlasého kluka a blonďaté, pohledné dívky, která měla ruku spletenou s Luciusem.
"Severusi víš, že se hned máme dostavit do primuské kupé." otočila se Shien na svého druhého primuse.
"Ne, nic jsem neslyšel" svraštil čelo Sev.
"Tak teď to víš. Pojď máme zpoždění. Měli jsme tam být už před deseti minutami" popohnala ho.
"Žádný zpoždění bychom neměli, kdybys se neobjímala s tím idiotem." zabručel, když se zvedal.
"Takhle o něm už nemluv! Je ti to jasný?!" vyjela hned na něj Keyshian. Bránila svého kamaráda vždycky.
"Já si o něm budu mluvit jak chci. Tak jdeme. Ten tam taky bude co? I s tím krvezrádcem" ignoroval Key, ale tu to ještě víc vytočilo.
"No to teda takhle mluvit nebudeš!!" už skoro řvala. Toto je asi jediná věc, která ji mohla tolik vytočit, kromě Blacka. ´Nikdo si nikdy nebude dovolovat na ty, na který jí záleží. Nikdy.´ - to je jedno z pravidel, kterým se řídila. Většina lidí si už na to zvykla, jen Sirius, Lucius a Bella to porušovali. Ale když ji takhle vytočili radši souhlasili. I oni se jí trošku báli.
"Fajn. Promiň. Můžeme už jít?" protočil oči.
"Jdeme" otočila se na podpatku a oba dva primusové si to štrádovali na jejich schůzku.
Tak jaká je?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Lali Lali | 23. února 2008 v 11:54 | Reagovat

Parádní kapitolka!!! A vypadá to i na BOMBOVNÍ povídku!!!!;°)

2 maggie maggie | Web | 23. února 2008 v 12:00 | Reagovat

tak myslím,že jsem ti to už okomentovala, viď?:)je to prostě super, já vím, že se opakuju, ale já si už fakt nemůžu pomoct!!:D

jak už jsem řekla....tahle povídka bude jednou slavná!!!!!:D

jo a , dík za věnování....jsem poctěna!!!:D

3 any any | Web | 23. února 2008 v 13:07 | Reagovat

super vypadá to suprově. Určitě ji budu číst :o)

4 Eliota Eliota | Web | 1. března 2008 v 13:37 | Reagovat

Začátek je pěkný, jen tam máš jednu takovou... nepřesnost, zásadní nepřesnost. Remus je vlkodlak, takže by asi neměl mít ty stříbrné řetízky na krku ;)

5 tija12 tija12 | E-mail | Web | 2. března 2008 v 8:53 | Reagovat

Je to hezký ačátek povídky.

6 WoZgRoVšKa WoZgRoVšKa | Web | 30. dubna 2009 v 19:08 | Reagovat

Vlkouši a tříbro se nekámošej,jinak super....jak vyjela na srabuse,se to tlemila

7 NaikoruJ NaikoruJ | 16. srpna 2013 v 15:13 | Reagovat

Oh my god, bez komentáře...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama