XXX. Kapitola

17. prosince 2008 v 19:40 | Carrolline |  Cesta do temné budoucnosti
ČÁO!
Tak se po hrozně dlouhé době vracím a touto 30. kapitolkou chci ukončit celou povídku. A možná místo ní začnu ještě jednu povídku(v podobným stylu jako tato), ale asi bych měla nejdřív dodělat to co jsem začala . Teď, když jsem tuto kapču dopsala jsem tak naladěná na tu další povídku, ale asi mi to zítra přejde. Ale dost kecání jenom vám chci říct, že tu ještě jsou další povídky, které by se co nejdříve měli rozrůst o pár kapitolek.

Jak už jsem říkala, tuto je poslední kapča k této povídce, takže bych chtěla moc poděkovat všem, kteří si přečetli snad jenom jednu kapču. Ale nejvíc děkuju těm, kteří to četli od začátku a vydrželi tu ten rok, který tu povídku píši, a kteří vydrželi tu mojí pauzu a počkali si na tu poslední kapitolku. Tak díky moc za komenty a podporu.

Možná jste čekali jiný konec, ale tento konec jsem si plánovala už od začátku, co jsem tu kapču začala psát. Takže to jaksi byl její osud, že to bude takhle...
Jestli ten konec někdo nepochopí tak mi do komentíků napište( jestli máte i jiné otázky tak taky je tam napište) já vam to vysvětlím. Jo a ještě je tam anketa, tak hlasujte, moc by mi výsledky zajímaly

A poslední moje prosba! Dejte mi sem každý, kdo jste to četl od začátku alespoň jeden komentík, klidně jenom jedno slovo, ale jenom bych chtěla vědět, kdo to tady se mnou tu pauzu vydržel... díky moc za čtení a nezapomínejte i na další moje povídky ...

papa

Carrollie



"Ahoj zlato!" ozval se z chodby hlas.

"Potichu... akorát usnul." napomenula jsem Siriuse a políbila ho. "Jak bylo v práci?"

"Oproti včerejšku docela klid." sedl si ospale na gauč a pustil televizi.

"Kolikrát ti to mám říkat!" napomenula jsem ho potichu, "Dej si to míň!"

"No jo pořád..." zabručel, ale stejně si to míň nedal.

Zrovna jsem vařila něco k večeři. Siriusovo oblíbený guláš. Teď mám na všechno dost času. Do práce nechodím...

Zrovna jsem přemýšlela jestli mám udělat kolínka nebo vrtule a z dětského pokojíčku se ozval hrozný křik. Tak to je vrchol...

"Tak teď si ho jdi zase uspat!" volala jsem do obýváku.

"No tak zlato, přece to nemůžeš brát tak vážně..." ozval se z obýváku zase ospalý hlas

"To teda beru vážně! Uspávala jsem ho asi hodinu a půl, tak teď si ho jdi uklidnit ty, když je to taková legrace..." odpovídala jsem mu a pořád nevěděla jestli ty kolínka nebo vrtule...

"Ty jsi šikovnější, uspíš ho hned..." nedal se přemluvit.

No a je to jasný, ke guláši bude mít chleba, chlapec línej!

Nechala jsem večeře a šla do pokojíčku za Briantem. Vzala jsem si ho do náruče a chvíli ho houpala. Když se alespoň trošku uklidnil, opustila jsem pokoj a šla s ním do obýváku za Sirim.

"Co jsem říkal, jsi šikovnější." zazubil se a věnoval mi polibek.

"Jsi dneska nějaký hotový, co se děje?" přisedla jsem si k němu.

"Nic, jenom normální den, ale musím ještě skočit něco vyřešit za Remusem. A vůbec se mi už nikam nechce. Nejradši bych byl tady s tebou." zívl.

"Tak řekni Removi, že se ti to dneska nehodí." navrhla jsem.

"Musí to být vyřešený co nejdřív, nemělo by se to odkládat." mrkl na mě.

"Tak takového tě neznám- věci dělat co nejdříve." usmála jsem se na něho.

"Neboj zítra už to bude zase postaru. Tuto je jenom výjimka." zazubil se a zase mě políbil.

"Tak se pojď ještě rychle najíst než pojedeš." vzala jsem Brianta a šla do kuchyně.

"Já si ho vezmu až přijedu" zvedl se z gauče a šel za mnou ke sporáku. Dal mi pusu na tvář a pohladil Brianta. "Tak pa zlato, za dvě hodinky jsem zpátky..."

Nestačila jsem mu ani odpovědět a byl fuč. Nechala jsem vaření guláše a šla uspat Brina.

Vzala jsem pohádky a přečítala je, aby rychleji usnul. Byla jsem tak ospalá, že jsem se nakonec uspala taky.

Probudila mi až sova klepající na okno. Nuceně jsem se zvedla a pádila k oknu otevřít soví poště.

Sova vtrhla do pokoje s vykulenýma očima a skákala pořád na jednom místě, jako kdyby mi chtěla popohnat, ať si dopis přečtu co nejdřív. To jsem taky udělala a šla pomalu pro misku a jídlo pro sovu. Konečně jsem otevřela dopis, byl dost dobře zabalený.

Přijeď hned teď k Děravému kotli! April

Dost stručný dopis, ale obsah byl jasný. Běžela jsem zpátky do pokojíčku a nad Briantem jsem udělala pár ochranných kouzel, abych o něj neměla strach a nemusela ho brát s sebou.

Hned potom jsem se přemístila k Děravému kotli.

Stála jsem ve velice rušně hospodě a hledala April. Rozhodla jsem se jít zeptat hospodskému, ale někdo mi zatáhl za rameno a táhl mi někam, kam jsem to neznala. Dostala jsem se až do tiché místnosti a když jsem se otočila, zjistila jsem, že ten člověk, který mi tak surově táhl za rameno byla April a zrovna příjemně se taky netvářila.

"Co se děje?!" vylítla jsem a všimla si jak se April třese, proto jsem se tak trošku uklidnila.

"Napadli nás smrtijedi!" dostala jsem z ní po chvíli mlčení.

"Co? Jak se to mohlo stát? Co Remus a Sirius?" vyletělo ze mě.

"No ti tam jsou..." sklonila hlavu.

"Cože?" vyjelo ze mě. Jak jako že tam jsou?

"No oni s nimi bojují."

Jediné co mi uklidňovalo bylo, že kluci bojovat umí.

Přemýšlela jsem co teď, co bude dál. Co máme udělat? Vrátit se domů za Briantem? Ne, ten je naštěstí v bezpečí, pod kouzly. Jít pomoc Siriusovi a Removi? Nebo....

"Měli bychom varovat Lily a Jamese, aby je taky nenapadli!" vyhrkla jsem další myšlenku.

April zvedla konečně hlavu od země a němě kývala.

"Hej prober se!" vykřikla jsem na ni... Šok pomáhá.

Samozřejmě se lekla a konečně začala taky uvažovat, co bude dál.

"Jo, asi máš pravdu, měli bychom je varovat..." odsouhlasila můj návrh.

Obě jsme se přenesli do Godrigova Dolu.

"Nee!" zakřičela zoufale April a ukázala na dům. Srdce se mi zastavilo, když jsem zpozorovala, že Fideliovo zaklínadlo je porušeno a před námi stojí stará velká vila.

Neváhali jsme a vběhli dovnitř.

Hned co jsme otevřeli dveře, nás pohltila smrt. Před námi ležela postava otočená obličejem k zemi. Avril omdlela a já běžela k té osobě. Nechtěla jsem uvěřit, že je to ten koho myslím. Nemůže to být přeci James.

Při klekla jsem a otočila tu postavu.

Hrůzou jsem vykřikla a sesunula jsem se na zem. Tohle musí být sen, určitě jenom sen, hned se probudím a ta hrůza bude pryč. Dala jsem se do takového pláče jako snad nikdy v životě.

S beznadějí jsem se doplazila k April a pokoušela jsem se jí vzkřísit. Byla hned na nohách. Začala křičet a couvala ke dveřím.

Zatáhla jsem jí za ruku.

"Nemůžeme ho tu nechat!!" zaječela jsem se slzami a táhla jí k Jamesovi.

"Nee!! Pusť mě!!" ječela ze zoufalství April.

Už jsem jí chtěla pustit, jak si přála, nemohla jsem jí tu držet, když nechtěla, ale něco nás přerušilo...

Z prvního patra se ozval zoufalí křik až mi přejel mráz po zádech. Hned poté domem projelo studené zelené světlo.

S April jsem se na sebe koukli s hrůzou v očích.

Jak jsme na ní mohli zapomenout!!!!

"Lily!! Lily!!" začala jsem ječet jako o život a snažila se co nejdříve zvednout.

April se vzpamatovala dříve, zahlídla jsem jí jen, jak se mihla za rohem a dupala po dřevěných schodech nahoru.

Hned jsem jí následovala. Ještě jsem se otočila na Jamese. "Já hned přijdu" zašeptala jsem a už také běžela po schodech nahoru.

Opět jsem uslyšela smrtelný výkřik. Nebyl ale Lilyin.

" April!!" vyjekla jsem a zrychlila krok.

Dupala jsem po schodech, ale podle druhého bouchání do schodů jsem poznala, že běží někdo proti mně.

Proto jsem se otočila a běžela zpět dolů k Jamesovi, abychom se na úzkých točitých schodech nesrazili.

Dole jsem opět uviděla Jamese a vykřikla jsem, protože jsem se jeho bílého obličeje lekla a couvala opět do schodů.

Nečekaně do mě něco ze zadu narazilo a srazilo mi to k zemi. Ležela na mě April.

"Co se stalo?" vyletěla jsem hned a zvedala se. Neodpovídala.

"April! Kdo je tam? Co je s Lily?" vzala jsem jí za ramena, aby mi konečně odpověděla.

Vykřikla jsem zděšením. To není možné! To nejde!

Klekla jsem si na zem a jako bláznivá si rvala vlasy. Křičela a brečela jsem u toho.

Přede mnou ležel mrtvý James i April. Pohled na dvě bezmocná těla ze mě vysál snad všechnu sílu, ale najednou jako kdyby mi někdo vyměnil, jsem byla plná odhodlání. Pomstít je všechny! I Lily.

V té chvíli mi bylo jasné, že Lil je taky mrtvá. To zelené světlo patřilo jí.

Vytáhla jsem hůlku a pořádně se na ní zadívala. Ruka se mi chvěla a žaludek mi bolel ze stresu. Donutila jsem se uklidnit. Poručila jsem své ruce, aby se už nechvěla. Po soustředění jsem odhodlaně vyběhla do prvního patra.

Znala jsem to tu dobře. Všechny dveře byly zavřené. Jen jedny do dětského pokojíčku byly otevřené. Z chodby jsem viděla jen dětskou postýlku a... z poza dveří bylo vidět kousek části bílé ruky.

"Lily!!" zaječela jsem bezmocně a hrnula se do pokojíčku.

Už jsem se chtěla podívat za dveře, ale od toho mi odtrhl dětský pláč. Otočila jsem se k postýlce a vedle ní seděl na zemi Harry.

Hned jsem k němu přispěchala a objala ho.

"Ty žiješ!" vyjekla jsem, ale za mnou se ozval smích.

Otočila jsem se a znovu vykřikla, když za mnou stála s napřaženou hůlkou osoba v černém plášti a černou maskou přes obličej.

Viděla jsem jen jak otevírá pusu, aby vyslovil...

Věděla jsem, že nemám šanci, protože jsem hůlku odhodila pryč, když jsem popadla Harryho.

Vzpomněla jsem si na Brianta, který v klidu leží v postýlce doma pod ochrannými kouzli, který si nikdy nebude pamatovat svou matku...

Vzpomněla jsem si na Siriuse, který někde bojuje proti spojencům člověka, který stojí přede mnou a s Remem stojí proti přesile a mají malou šanci na vítězství.

Vzpomněla jsem si na Bradavice, na školu, která mi byla domovem, kde jsme se seznámili s těma úžasnýma lidma.

S lidma, kteří už jsou nejspíš všichni mrtví. Jen já ještě scházím...

Vzpomněla jsem si na zážitky, které jsme spolu zažili, na srandu, která u nás nikdy nechyběla. Ale také na slzy, když jsem se loučili, když jsme odjížděli z Bradavic.

Nechce se mi to opouštět. Tolik krásných zážitků. Tolik přátel.

Slyšela jsem slova a uviděla zelený záblesk, který jako šíp mířil přímo do mě. Zavřela jsem oči, nemohla jsem jinak reagovat.

Co bude teď? Velký náraz? Temnota?

Ne! Půjdu zpátky za kamarády, půjdu za Jamesem, Lily a také půjdu za April. Půjdu za plno jiných lidí, přejdu na stranu většiny... Půjdu do světa fantazie, tutomu světu: Sbohem!!! Ale co když...?

"Siriusi!"








Odcházím spát,tak buďte tiše,
možná se uvidíme zas někdy příště.


Ted' už ale vážně musím jít spát,
nechám si o vás možná i zdát.


Odcházím se svědomím že nemám nic,
můžu mít míň a můžu mít víc.


Však já nic nechci,všechno už mám,
a když je toho hodně vše vám dám.


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 maggie maggie | Web | 17. prosince 2008 v 20:09 | Reagovat

ty víš, co si o týhle povídce myslim...je skvělá, od začátku zábavná, i smutná, depresivní, ale i šťastná...a vlastně tenhle konec k ní prostě patřil, řekla bych...i když je fakt, že to docela schytli všichni chudáci...:((

ale přišlo mi to takový nedokončený...strašně moc otevřený...nechceš napsat ještě epilog?třeba jak to bylo s remem a sirim a briantem?bylo by to super!:))

jinak...hodnocení týhle kapči...1!naprostá...bylo to skvělý, ten začátek, i to jak vběhly do toho domu...jak uviděla james, April...jak si uvědomila, že je mrtvá i Lily, nebo to, že sama umře...že se setká se všema který miluje...bylo skvěle popsaný to, jak se jí před očima v jedinej okamžik, všechno promítlo....zajímalo by mě, jestli to tak je i ve skutečnym životě...jestli vůbec je možný, aby si člověk během pár vteřin vzpoměl i na to, co si myslel, že zapoměl....fakt smekám!:))

jo, jinak...tu básničku si psala sama?:))jestli jo, tak fakt dobrý...:))

2 miriela miriela | E-mail | Web | 17. prosince 2008 v 20:54 | Reagovat

ach, do poslednej chvíle som dúfala, že to takto neskončí, ale na druhej strane chápem, že ked už si sa raz tak rozhodla, tak to tak muselo byť a vlastne to bolo neskutočne efektné zakončenie a hrozne krásne a kruté zároveň, celá poviedka bola skvelá aj ked tá pauza spôsobila že som si teraz nevedela hned spomenúť ale akonáhle som uvidela mená už som vedela o čom a dúfam že tá nová poviedka skončí aspoň o niečo menej tragicky

3 carrol carrol | Web | 18. prosince 2008 v 10:42 | Reagovat

Ne básničku jsem našla na netu:D

4 jaja - Jayne jaja - Jayne | Web | 18. prosince 2008 v 18:14 | Reagovat

achh..bolo to uzasne..bolo mi jasne, od zaciatku mi bolo jasne, ze tato poviedka happyendom neskonci..uz len podla nazvu..ale bola uzasna..naozaj nadherna..ten koniec bol.....aaaaaach.....takto to ukoncit???!!!..taketo ukoncenia nenavidim a milujem zaroven :))..je to prekrasne, ale stve ma, ze to neskoncilo happyendom..proste som stale dufala, ze by mohlo..niekde v hlbke duse..mno, ale je to prekrasne..naozaj nadherna poviedka..ta pauza bola trochu dlha a najprv osm si tiez ako miriela nevedela spomenut o com to je, ale potom mi to hned doslo..mno a teda tiez si myslim, ze by bodol nejaky epilog..ako nakoniec dopadli ostatni..lebo je to take otvorene..teda vieme ako asi dopadli Sirius a Remus, ale co Briant???..epilog by naozaj potesil :)))

5 alex alex | Web | 20. prosince 2008 v 14:39 | Reagovat

Tak já jsem jedna z těch co četli od začátku a tahle kapitola byla naprosto úchvatná. nejlepší na tom byl celkový převrat, protože doteď to bylo celkem šťastné a vyidylkované. moc krásná povídka, i když pauza byla dlouhá, a už se těším na další.

6 Kris Kris | Web | 2. ledna 2009 v 19:32 | Reagovat

Pěkný, musím se přiznat. Nečetla jsem tuto povídku, ale konec je krásný. Ty slova a to vše kolem.

7 Terezkaa Terezkaa | 23. března 2009 v 22:36 | Reagovat

Aaaa. Sakraaa. Tkej smutnej koneec. Jsem upe skoro brečela když mi to pak všechno došlo. Jinak povídky píšeš upe náherný. Tk doufám, že ještě nějakou sesmolíš a rozhodně by si neměla přestat psát povídky :D

8 Lowiik Lowiik | E-mail | 26. července 2009 v 21:01 | Reagovat

Krásná povídka a je dobře že je i smutná i veselá, akorát bychj chtěla vědět jak dopadli ti ostatní, Sirius, James,Briant................chtělo by to epilog...jinak super!!!

9 Ellizabeth Nicole Matthews Ellizabeth Nicole Matthews | E-mail | 25. srpna 2010 v 22:25 | Reagovat

Ano, chtělo by to epilog, jak to skončilo se Siriusem, Remusem a Briantem... Jak dopadl jejich boj no a tak. Ale jinak LUXUSNÍ povídka.

10 Bad Girl :-* Bad Girl :-* | Web | 11. června 2011 v 0:48 | Reagovat

no ... toto som nečakala ... krásna poviedka :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama